A co vlaky? Mají si kde hrát?

Mají, ve Výtopně na Václavském náměstí.

Takhle přivezla mašinka Mikymu džus



a takhle pak zase odjela.



A mně, prosím, kupte na hraní "Továrníka":-)

Nastal advent

A my jsme si mohli letos zapálit první svíčku na mnou vyrobeném adventním věnci.



A Miky si může popíjet z nového hrníčku s kočičkama, zakoupeného dnes za 5Kč na adventním bazárku na Habrovce.



Fotky pouze z mobilu, bo se mi vybily baterky na foťáku. Sobota byla nabitá, ale to až jindy, pořád ještě musím dohánět spánkový dluh z Berlína.

Berlin for a night

A pak se rozsvítili panáčci ze semaforu



a tyhle krásný lampičky, který chci mít doma



a taky ta slavná věž.



Ještě jsme si v podzemce na Alexandrplatz dali currywurst a fish and chips, abysme na koncertě neomdleli, a skočili jsme na metro a frčeli směr Velodrom, kde se koncert konal.



Na stanici S-Bahnu mě u stánku zaujal tenhle stoleček se vším, co je potřeba k dobré kávě:-)



U Velodromu jsme trošku bloudili, pomoc jsme našli v Burger Kingu - tatínek jel na koncert se synem a jeho kamarády, tak nám nabídli, že můžeme jít s nimi. Tohle byl docela častý úkaz ve frontě před vpuštěním do haly - rodiče s dětmi pěkně pospolu.
Hudba Gorillaz prostě nezná hranic:-)
Gorily vpustily dav, našli jsme si pěkné místečko docela blízko u pódia a zhruba tak za hodinku se to rozjelo.
Dvě předkapely: první Little Dragon (jejich zpěvačka Yukimi Nagano zpívá ve dvou písničkách Gorillaz) byli naprosto úžasní. Jejich album bych ráda našla pod stromečkem.
Druzí DeLaSoul(pro Gorillaz občas rapují)nás sice naučili jak hrozit na hip hop, ale po dvou písničkách už mi lezli fakt na nervy.

A pak konečně: Ladies and gentlemen, welcome to the world of the Plastic Beach!



No co vám mám povídat-nářez! Nevěděla jsem, co dělat, tak moc super to bylo! Tak jsem skákala, řvala, ječela....trans:-)

Murakami v Afterdarku píše:

"What do you mean´playing creatively´? Can you give me a concrete example?"
"Hmm, let´s see...You send the music deep enough into your heart so that it makes your body undergo a kind of a physical shift, and simultaneously the listener´s body also undergoes the same kind of physical shift. It´s giving birth to that kind of shared state. Probably."

Right on, Haruki.

Tohle je jedno z vrcholných míst koncertu:



Děkuji těm, co koncert nahrávali a podělili se na You Tube za to, že i já se takhle můžu podělit.

No jsem ráda, že jsme jeli. Budu z toho ještě dlouho čerpat:-)

Po koncertě nás ale čekala drsňácka noc v ulicích Berlína. Nádraží bylo poměrně nevlídné a nic tam ani nebylo otevřené, tak jsme se vydali zpět do centra. Tady na nás trošku čekala zrada, ulice byly liduprázdné, vše zavřené. Už jsme skoro propadali panice, naštěstí nám pak nějací kluci poradili, kde se nachází ulice s bary. Nakonec jsme tam ani nedorazili, neboť jsme si místo s teplým té našli v nonstop McDonaldovi. No seděli jsme tam fakt dlouho.
Tady je to vidět, že už jsem hodně unavená:-)



Murakami nám to stopoval:



Tohle je Braniborská brána asi v pět ráno, to už jsme šli na vlak.



Na nádraží jsem se ještě zahřála prohlížením genderově vyvážených knížek pro děti (tatínek přebaluje, dva tatínci v družném hovoru na lavičce na dětském hřišti - no super!)

A pak už přes hory doly zpátky do Prahy, do Podolí, za Mikym...no a teď čteme o gorile.

Berlin for a day

Lístky na Gorillaz už jsme s bráchou měli od července, těšili jsme se už od Náchoda a konečně nastal ten den...

Vyráželi jsme hodně brzo ráno z prázdného hlavního nádraží.

Cesta byla nádherná, Děčín, pak Drážďany a pak Berlín trochu zahalený mlhou.

Tohle je budova jejich hlavního nádraží. Vlaky tam jezdí v podstatě furt, Miky by byl nadšený.



Ještě jeden pohled i s řekou Spree neboli Sprévou.



Reichstag/Bundestag na nás čekal hned za rohem.



Braniborská brána taky. Vždycky jsem si ji představovala o něco větší:-)



Dva záběry z Památníku holocaustu. Tady mě zase překvapilo, jak moc u silnice je, ale na důstojnosti mu neubírá.




Á, tady je máme, kohouty....



Následuje Postupimské náměstí s kousky Zdi. Tenhle oficír prodával razítka na památku.









Tohle jsou kola k zapůjčení. Častým úkazem jsou v Berlíně kola s dětskou sedačkou. Tak moc ráda bych v Praze jen tak naskočila na kolo a jela se s Mikym projet, ale bojím se. Berlín se zdá být k cyklistům přívětivější.



Berlínské "Arkády". Byla neděle a všechny obchody byly zavřené. Otevřené tu byly jen restaurace a kavárny, což mi přišlo velice příjemné, lidi si můžou zajít na oběd nebo na kafe, ale je tam takový příjemný nedělní klid, z obchodů neřve hudba.



Knihkupectví ve filmovém muzeu.

Clint Eastwood: The rhytm - you have it or you don´t that´s a policy.

Kopule Sony Centra, tam někde se předávají berlínští Medvědi.



Cestou na kafe.





Tvrdě odchozené kafe v síti kaváren Einstein.



Gerndarmenmarkt s Deutscher Dom a Francoesischer Dom. Náměstí už se připravovalo na vánoční trhy. V Deutscher Dom jsme si na chvíli sedli a koukali na schodiště.



Na Unter den Linden neboli Pod Lipami. Už je vidět kopule Dómu i televizní věž.



Před Humboldtovou univerzitou



jsem Mikymu koupila tuhle knížku.



Jak stylové, že?

Tady je Dóm v nádherném soumrakovém světle. TV věž za ním pěkně čouhá, ale než k ní dojdeme, bude už tma.






TO BE CONTINUED...

On Melancholy Hill

V neděli jsem si odskočila do Berlína na Gorillaz. Tohle je velmi líbezná verze jejich písničky On Melancholy Hill. Foto story z Berlína bude následovat, až doženu spánkový dluh.



Up on melancholy hill
There's a plastic tree
Are you here with me
Just looking out on the day
Of another dream

Well you can't get what you want
But you can get me
So let's set up and see
'Cause you are my medicine
When you're close to me
When you're close to me

So call in the submarine
'Round the world will go
Does anybody know
If we're looking out on the day
Of another dream

If you can't get what you want
Then you come with me

Up on melancholy hill
A manatee?
Just looking out on the day
When you're close to me
When you're close to me

When you're close to me

17.listopad

považuju za významný svátek. A proto jsem si dneska, i když máme doma maroda, odskočila na Národní a zapálila svíčku.



Za všechny trýzněné, za všechny statečné a za nás, ať nezapomínáme.

Tak už dojel i sem

v autíčku žije si svůj americký sen:-)

Šibal

Zánět středního ucha už je v pořádku, ale stejně má ještě Miky do čvrtka ATB, takže zůstáváme doma. Bye bye, světýlka na Národní, bye bye, historická tramvaji č.91.
Taky jsem zvědavá, jak ochotně se mnou bude paní doktorka konzultovat moje dotazy ohledně gromet apod. Dneska říkala, že to necháme na příště a mám pocit, že si tak nějak jede ve svých vyježděných kolejích. Uvidíme.
Tohle je náš malý šibal při sledování Pejska a Kočičky.

Catchin´Up

Poslední dobou to tu nějak nestíhám, tak jenom krátké shrnutí, aby to nezapadlo.
- sobotu jsem si opět užila na Legal English, moc mě to baví,zaměřuju mozek úplně jiným, novým směrem. Mám ty soboty ráda, i to, že si dáme někde dobrej oběd, na cestě domů koupím Mikymu nějakou knížku třeba.
- v neděli Miky už nebyl ve své kůži, před a po spaní měl teplotu, ale jinak se držel, hráli jsme si doma, lepili jsme koláže a tak
- v pondělí ale nemilosrdná diagnóza na ORL. Tak už je to tu zas, zánět středního ucha, ach jo. Měl už obě ouška prasklá. Antibiotika, týden doma. Dita z JARu mi psala, že jejich Deniellka má od roku v nose zavedené gromety, nějaké trubičky asi, co nos při rýmě zprůchodňují. Od té doby (teď je jí pět) už zánět neměla. Musím se na to zítra zeptat.
- v úterý jsem tudíž jela do Jahody sama, Miky byl u babičky a dědečka, ale teď je vidět, že se těší, že tohle úterý už pojedeme zase spolu, furt se na to ptá.
- večer jsem pak ještě absolvovala kurz první pomoci ve 4 medvědech, , přišlo mi to hodně přínosný, škoda jen, že nebylo víc času, mohlo se stihnout úplně všechno. Na poslech záznamu resuscitace malého miminka ale asi nikdy nezapomenu. probrečela jsem to a jen se modlila, ať už to skončí. Skončilo a bohudík šťastně.
- no a pak s Mikym doma tedy, když nesmí ven. Ale on je zlatej, moc trpělivej a program má v režii v podstatě on:-) jednou jsem však musela rázně zasáhnout a dát kazeťák nahoru na skříň. Už jsem prostě neměla na to poslouchat postopadesáté střídání pánů Svěráka (především Pan doktor Janoušek) a Žbirky (Old McDonald Had a Farm).Vláčky, autobusy (vytvořili jsme i takový papírový, kde jedou členové naší rodiny:-)), samolepky, magnetky, knížky a tak).
-jinak abych nezapomněla: chtěla bych Mikymu k Vánocům ušít veverku, prostě aby měl něco ode mě...
-jsem si zkoušela tento kabátek (v červeným). Pěknej fakt pěknej, hlavně teď, jak už nejsem blondýnka, by se mi hodil. Tak někdy příště třeba.
-začala jsem číst dalšího Murakamiho, teď jsem to přerušila reflexím speciálem o Lennonovi
- a teď už si jenom přeju, ať zítra odcházíme z ORL se samými dobrými zprávami

MOJE HYMNA

Kytlice, Lužické hory

Tak tohle je taky tradiční podzimní víkendové setkání s partou Ondrových kamarádů. Tenhle rok se jelo do Kytlice v Lužických horách.
Vyjeli jsme v pátek po poledni, luxus vlakem EC do Děčína



Regionovou do České Kamenice a pak ještě mikrobusem přímo do Kytlice. Slunce svítilo jako na jaře.
Byli jsme ubytovaní v penzionu Helene, mohu vřele doporučit, majitelé opravdu moc milí, vstřícní, ochotní, prostory útulné a čisté (ten plakát na dveřích do jídelny ale nikdo nepochopil...)
V pátek večer už jsme stihli jen krátkou procházku po Kytlici a k lesnímu jezírku. Večer se sedělo a popíjelo, řešila se různá závažná témata, např. jak udržet hadr na holi apod. Povzbuzující je, že hlavně mužská část osazenstva měla k dané problematice co říct.

V sobotu byl výlet, prostě jen tak, tam a zpátky, kolem hory Klíč. Nádherná příroda. V hostinci U Vomáčků opravdu bizardní, velké porce jídle. Proč?

Tohle jsme cestou zažili a viděli:

















Do Kytlic jsme dorazili už skoro za tmy, vesnice se právě chystala na halloweenský průvod, který jsme nakonec vzdali, už jsme byli hodně promrzlí. Ale cestou do penzionu jsme pár těch dýňových duchů přece jenom potkali.



Večer se opět popíjelo, jasná věc.

V neděli po snídani jsme se šli ještě podívat na místní lesní divadlo Mlýny. V létě opravdu hraje, i několikrát týdně. Smutné je, že zakladatelé divadla, sudetští Němci, byli vyhnáni, paní zakladatelka ubita dokonce přímo v boudě, která je součástí divadla.



Pak jsme si dali ještě společný oběd a vydali se zpět do Prahy. Ach jo.