Návštěva Petry bylo přesně to, co jsem potřebovala - promluvit si a hlavně se zasmát s někým koho opravdu - dlouho a důvěrně - znám. Večery u absolventské sítě MU neměly chybu, ale smaozřejmě došlo i na vážnější témata. Jelo se v podstatě furt. Petra přijela se svým pětiletým synem Dádou - Mikulášovi se moc líbil - pozoroval ho při hře a taky zasvěceně poslouchal.

Byla sice pěkná kosa, ale stihli jsme toho celkem dost, včetně slavných pražských panoramat.

Ale to hlavní, ten pocit z blízkého člověka se stejně moc popsat nedá. Jsem tak vděčná za tyhle chvíle.

Tahle písnička od Portishead mi docela sedla do nálady po jejich odjezdu.

A Mikulášek už snídá, svačí, obědvá i večeří v židličce: