Včera měl Mikuláš na sobě poprvé botičky ( see above, dokud se nenaučím, jak dávat obrázek přímo k tomu, o čem píšu, teď ale nemám čas to zkoumat) Seděli jsme spolu Na půl cesty. Trošku taková americká podzimní atmosféra (Amherst - like). Asi to dělala ta "porch". Jedni lidi už dokonce pouštěli draka, takže podzim už je skutečně tu.

Dneska jsme byli na cvičení maminek a miminek Světýlka v A centruhttp://acko.arcs.cz/Mikuláš byl fascinován ostatními miminky, smál se, a tak jsem byla šťastná. Teď jsem si přečetla mail od Míšy Šrajbové alias Peškové - psala, že na mateřské zažívá chvíle klidu jako nějaký jogín. Ano, někdy to tak bývá.

V září nám počasí zatím přálo, a mohli jsme tak strávit pár pěkných odpolední a podvečerů s Mikulášem venku. Minulou neděli u Hniličků v zahradě jejich vily, kde uspořádali "dětskou party". Svítilo sluníčko a foukal příjemný větřík, tak jsem mohla Mika položit na deku a on tak mohl kulit očka na koruny stromů nad sebou. Zatím se potvrzuje to, co už tuším od té doby, co jsem chodila na cvičení na míčích pro těhotné - nemám zrovna potřebu vyhledávat společnost ostatních matek a probírat s nimi kdy to které dítě spí and stuff like that. Možná to ještě přijde, tentokrát jsem se však do hovoru zapojila, až když přišla Ruth a bavili jsme se o sitcomech:-)

Včera navečer jsme s Ondrou a Mikulášem vyrazili na pěknou procházku po Nuslích. Ještě nikdy jsem v té části Nuslí nebyla, ale okouzlily mě činžovní domy z padesátých let a celková atmosféra. Bylo pěkně, viděla jsem lidi, jak sedí na dvoře domu a popíjejí vínko. Najít si tak podnájem zrovna někde tam by nebylo vůbec špatné!

Co bylo v srpnu

Co se mi vybaví:
S Mikem v ložnici, Miky spí v kolíbce, já si čtu, venku letní večer nebo už letní noc.

S Marcelou fotíme šátkové fotky v loukách za Lípou.
Návštěva Petry s malým Dádou. Hrozný hic v jihlavské ZOO, v Lípě vystoupily z autobusu dvě utrmácené matky nesoucí své děti.Večer jsme pak pily čaj na chodbě a povídaly si.
S Mikulášem a Ondrou v Humpolci. Restaurace jak z detektiva Martina Tomsy. Krásná cesta vlakem tam in zpět.
S mámou jsme chodily ke Kocháňáku na ostružiny. Voda mě vždycky tak lákala.
Několikrát v Okrouhličce v hospodě.
Přibyslav. Procházka po městě. Na zahrádce u Elišky. Na nádraží čekáme na vlak, Mik ohromně trpělivej. Je to sluníčko. Atmosféra, jakou jsem vPřibyslavi očekávala. Melancholie z konce prázdnin, smutek z dávno minulých časů.
Návštěva Sylvinky, čeká Matouše nebo Karolínku v listopadu, už se těším. Procházky a povídání.
Asi bych si vzpomněla na spoustu dalších zážitků, pocitů a nálad, ale myslím, že stačí.
Bylo to moc pěkný léto, to příští bude snad ještě hezčí, to už bude Mik velký kluk.

Tak uvidíme, jak mi půjde bloggování. Během léta v Lípě na Vysočině, jsem si pár blogů přečetla, a teď na nich docela ujíždím. Nevím proč, asi mě baví být neviditelným pozorovatelem životů úplně cizích lidí, číst si o jejich každodenních radostech a starostech, v něčem se s nimi snad i ztotožňovat (že by?)
Bude mi asi chvíli trvat, než se rozepíšu (jestli vůbec), ale říkala jsem si, že čas běží hrozně rychle a člověk si ani nestačí srovnat myšlenky a je to pryč.
Zatím budu psát v češtině, sem tam si možná dám i něco anglicky, abych tu krásnou řeč úplně nezapomněla.
Blog jsem pojmenovala po svém synu Mikulášovi, který je každým dnem víc a víc součástí mého života, a většina toho, co tu možná budu psát, jim bude nejspíš inspirována.