Toto je Mikulášova nová vášeň - autobusy. Má tři - jeden úplně maličký, od babičky k Vánocům, jeden střední jsme koupili v hračkárně na Budějárně, když jsme čekali, až přivezou boby a ten třetí byl koupen na základě autobusu, který jsme si půjčili na návštěvě u Mikely a Matěje. Mikuláš si ho začal nosit do ložnice předtím než šel spát, a protože jsem si nedovedla představit to srdceryvné loučení, až si Matěj pro autobusek přijde, zakoupila jsem ho v OC Smíchov.
Takže toto a pak ještě Meky Žbirka, Songs for Children, to prostě sjíždíme furt.
No a po večer zasedám k počítači a valím před sebou kouli zvanou lesson plans for ČEZ. Taky na mě jdou chmury ze všech různých věcí, například nevím, jestli mě moje současná práce ještě těší. Takže jestli někdo víte o kreativní, inspirativní, osvěcující práci v mezinárodním týmu strašně skvělých kolegů, a to vše navíc ještě s výjezdy do zahraničí, dejte prosím vědět.

Ráno si přál sedět na židli pro dospělé




a dneska se strejdou Vítkem v Therapy Café už jako dospělý i obědval

OH, HOW I MISS MY DEAR OLD FRIENDS!

Co si ještě teď pamatuju z výstavy Czech Press Photo, na kterou jsem vzala svoje pomaturitní studium? Čtyři fotografie žen z Konga, jejichž příběhy jdou bolestně mimo moji životní zkušenost - utrpení, které snad ani není možné.
Pán, co při povodních zachraňoval svoji rodinu. Panovnické portréty Václava Klause. Živořící ukrajinská rodina - čtyřicetiletý syn závislý na čisticích prostředcích. Kategorie Každodenní život - svatba - jak málo lidem stačí k luxusu:-) Zrnka pouště na fotografiích National Geographic.Opravdu příjemné překvapení - ale proč to vlastně vyhrál ten Obama?

Milý víkend se Sylvinkou, Markem a Karolínkou. Trochu jsem se sice bála, že ho pokazí moje migréna, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Krásná výstava děl Josefa Čapka. Největší dojem na mě udělala nejspíš sekce Krajiny dětství, třeba zrovna tenhle obrázek. Kluky vyruší ze hry letadlo...



Nechyběli ani pejsek s kočičkou. Viděli jsme, jak myli podlahu.
Pak přes staré zámecké schody mrazem do creperie na Strossmayeraku
Vecer pak povidani v kuchyni u svicek.

Photo session s jablíčky od Sylvinky:

Mikuláš už začal obstojně lézt. Jsem ráda, že jsem to nijak s ním neuspěchala. Vše chce svůj čas a dítě samo nejlíp ví, co dělat. Leze pěkně, zatím ne nijak potrhle spíš s rozvahou sobě vlastní, cestou se nad něčím zamyslí nebo prozkoumá hračku. Každé úterý teď chodíme plavat do klubu TEDO, i tam se Mikymu líbí. Je to sice docela štreka ne zrovna atraktivní částí Prahy, ale co už. A navíc bylo zatím strašně hnusně, snad už tu bude brzo jaro.
Už jsme si společně vytvořili pár společných rituálů, třeba se chodíme dívat na vodotrysk do nákupního centra Arkády Pankrác. Vím, že to pro Mikuláše není úplně nejzdravější prostředí, ale vždycky to spojím s nákupem a malou svačinou, Miky s nezbytnou pozorovačkou.
Minulý víkend jsme plánovali navštívit výstavu o sv. Václavovi v Anežském klášteře, když jsme ale dorazili na místo, čekala nás nejméně hodinová fronta, což nás docela odradilo, a tak jsme se radši procházkou vydali na oběd do restaurace.
Pro Mikuláše dobré místo pro jeho průzkumnické procházky - zvoneček, lampičky, skleněný modrý velbloud a velká váza v okně. Domů jsme se dostali procházkou po nábřeží a pak přes velký kopec pěknou vilovou čtvtí. (Na jedné zahradě jsem si všimla postaršího zahradního nábytku, jen tak ledabyle stojícího v ne příliš opečovávané zahradě - upper class? reminiscence na letní četbu).
Zíra mě čeká prezentace na poradě v Glosse - Mikuláš bude asistovat v nosítku.