4 roky

Miky oslavil minulou neděli 4.narozeniny.

A já o tom píšu až teď. Jsem to ale máma!

Střípky ze Světa knihy

Letos jsem to tam opravdu jenom prolítla - s Dominikem v nosítku a cestou do školky pro Mikyho před sebou. Tohle mě uvítalo u vchodu:

aneb takhle my si tu představujeme ženu.Ale naštěstí na veletrhu tak zle opravdu nebylo. Dost času jsem strávila u francouzského stánku a obdivovala jsem jejich nádherně ilustrované dětské knihy. Mimo jiné tyto: Au-revoir couchemar od Junko Hondy, neboli Sbohem noční můro -

černo-bílá knížka o dětském strachu. Mám doma schovanou jednu na podobné téma: Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku od Johna Irvinga. Doposud jsem ji nechtěla vytahovat, Miky se nijak zvlášť nebál, teď už ale občas mívá takové otázky a poznámky, že ji možná přečteme.Komiks Akissi od Aboueta Sapina.

Inventaire Merveilles du Monde (Virginie Aladjidi): knížka o známých stavbách z celého světa s nádhernými ilustracemi

Možná by se zdálo, že teď, když se dětem může všechno ukázat na Internetu, už takové knížky nebudou třeba, ale není to pravda...Tady si člověk musí představovat, domýšlet si, a ta radost z toho je nenahraditelná. No jo, aspoň teda pro mě, jestli i pro dnešní děti, toť otázka.Pak ještě ilustrace Leily Brient v knize Un arc-en-ciel de souvenirs,

filozofický komiks pro děti L´amour selon Ninon (autoři Brenifier a Perret)

a kniha La Chose od Beatrice Fontanel s ilustracemi Alexandry Huard.

Francouzi prostě, aspoň co se dětské knihy týče, rulez!Ale i v našem Albatrosu mě zaujala jedna knížka, ale to spíš až budou kluci starší. Jmenuje se Dobrý svět a napsala ji Alena Ježková. Taky má moc pěkné ilustrace, od Darjy Čančíkové.Prošla jsem si celý areál, koukla, kde je co nového, zjistila, že na trhu je opravdu hodně zajímavých knih, mohla bych za ně utratit strašně moc peněz, tak já si většinu z nich asi radši skočim půjčit do knihovny.Chvíli jsem se zastavila u výstavy komiksů, komiksy mám totiž moc ráda. Ne žádné Spidermany a Batmany a podobné věci, já potřebuju, aby to bylo "jako ze života". Při každé návštěvě knihovny se zastavím právě u regálu s komiksy a mrknu, jestli tam není něco zajímavého. Naposledy mě oslovily dva komiksy od Guye Delisleho - Šen-Čen a Pchjongjang, se zážitky z Číny a Severní Koreje, kde krátce pracoval jako animátor. Teď na mě ještě čeká komiksový Mistr a Markétka a taky Mechanická Maggie od Jaimeho Hernandeze (aneb punkový holky z Ameriky, jeho Holku z Hoppers jsem četla teď v lednu v porodnici). No prostě docela megamix, ale já se tím nějak prokoušu a už se na to moc těším.

A nakonec se i vyjasnilo

Minulou sobotu jsme měly s holkama z práce naplánovaný výlet, ráno ale lilo jak z konve, a tak jsme se rozhodly pro alternativní plán - sešly jsme se v kavárně. Bylo to moc milý setkání, a i když jsme tam byli skoro tři hodiny, Miky i Dominik byli oba vzorní a nechali maminku popovídat si. Mikyho bavilo dávat si se Zuzkou úkoly typu: nakresli svoje oblíbené ovoce a já budu hádat které to je. Nicméně kavárna sama mě moc nenadchla, přišla mi taková chladná. Bavilo mě sice pozorovat anglický debatní kroužek, pár hledající cosi na Ipadu, studující studentky, ale zdálo se mi, že i takový Starbucks má větší armosféru. Nevím. Dala jsem si bagel s kuřecím masem, ale s tím, který jsem si dala v deštivé drážďanské noci, se vůbec nedal srovnat. Cestou domů jsme se ještě stavili na hřišti na Karlově náměstí, Miky si všiml čertíka na informační tabuli a ptal se, proč tam je, tak jsem mu ukázala Faustův dům, ale přesnou verzi toho, co se tam událo, budu muset ještě nastudovat, mám v tom mezery. A ten společný výlet nám snad vyjde příští sobotu.

Miky v historické soupravě metra

V takový tý, co jí jezděj ve Vyprávěj.

Poprvé v kině

Miky ještě nikdy nebyl v kině (jednak jsem nenašla vhodný titul a taky jsem si nebyla jistá jestli by běžně dlouhé představení vůbec vydržel) a protože minulou neděli pršelo, vydali jsme se do Aera na Krtka.

Celé pásmo trvalo asi hodinu. Prvních dvacet minut jsme byli i s Dominikem s Mikym v sále. Mikuláše ze začátku nejvíc zajímalo, kde je paní uvaděčka, proč se taky nedívá. Zaujaly ho taky světelné kužely vedoucí z promítací místnosti. Dominika to ale v sále brzo přestalo bavit, a tak jsme Mikuláše nechali samotného a šli jsme se procházet do předsálí.

Po přestavení následovala výtvarka, měl se sice kreslit Krtek, ale podle výkresů to stejně vypadalo spíš na nějaké volné téma.

Výkresy se nám cestou domů sice trošku v dešti rozpily, ale to nevadí. Od září v Aeru znovu začne pravidelné nedělní (a v Oku sobotní) promítání pro děti a myslím, že budeme chodit častěji.

Co jsem fotila v dubnu

Jeden víkend

když ještě nebylo takové teplo, jsme se vydali do Karlína podpořit dobrou věc. Divoké matky pořádaly happening na protest proti výstavbě AFI business centra. Podle slov odborníka- architekta, který na akci promluvil, by plánovaná stavba čtvrti přinesla akorát tak lidi dojíždějící do práce, ale večer se zase vracející domů, čtvrť by tedy moc neoživila. Jako alternativa se nabízí výstavba nových bytů, ne však pouze luxusních, ale i levnějších, např. pro seniory či rodiny s dětmi. V jaké je to teď fázi, nevím.

Každopádně akce to byla povedená. Konala se na školním dvoře, takže Miky se vyřádil na prolízačkách, slyšeli jsme kapelu Please The Trees a všichni společně (Miky Ondrovi na zádech, Dominik u mě v nosítku) jsme zapařili na Tata Bojs (konečně jsem se na ně dostala). Tohle je super píseň z jejich poslední desky Ležatá osmička. No ale aby to zas nevypadalo jakože jen čteme Šruty a chodíme na veřejně prospěšné happeningy - zrovna na počátku tohoto víkendu jsme se já, Miky a Dominik ocitli na "happeningu" v tak trochu jiné restauraci...Noc nechybělo - hranolky, zmrzka ani sám Ronald McDonald.