Wednesday, January 30, 2013

Taky jsme byli v kině

Miky ještě neviděl "celovečerní" pohádku, ale protože jsem měla pocit, že už by to zvládl a že návštěva kina by byl dobrý způsob, jak strávit sobotní odpoledne, vydali jsme se spolu do Aera na pohádku O myšce a medvědovi. Miky vydržel, dali jsme si kávu a čaj, dobře jsme se spolu měli. Já jsem to, bohužel, uprostřed filmu nevydržela a podívala se na telefon, jak dopadla volba prezidenta a měla jsem po náladě a na chvíli z toho šoku úplně přestala vnímat děj.
Ale pohádku můžu určitě doporučit - je to moc pěkně namalovaná (koukněte se na galerii na čsfd), pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí a děti se i zasmějou.

Saturday, January 26, 2013

Wednesday, January 23, 2013

Taky jsme byli v restauraci

s Ondrou, abychom tak oslavili narozeniny, které máme v rozmezí dvou týdnů. Vybrali jsme si podle slov některých recenzí "tu nejlepší mexickou restauraci v Praze", Las Adelitas, máme ji skoro za rohem. Slibovaly "pravé Mexiko" a myslím, že nelhaly (ty recenze, proto y). Aspoň mi to teda tak přišlo po té Margaritě, co jsem si dala na úvod. Jako bych byla zpátky. Objednala jsem si enchiladas i arroz con leche a na závěr kávu a všechno bylo VÝBORNÉ. Škoda jen, že když jsme pak vyšli ven, čekal nás jen prachsprostý pražský mráz a ne rozžhavená mexická ulice.

Sunday, January 20, 2013

Co bylo dřív?

Mikyho oblíbenec je Zdeněk Svěrák. To je dobře, můj taky. Hrozně rád sleduje na YouTube jeho a Uhlířovy zhudebněné pohádky (nově O dvanácti měsíčkách a O Šípkové Růžence), což je taky dobře, aspoň jsme si tyto klasiky konečně taky přečetli. Oblíbené je taky video Kolja ztracen v pražském metru.Metro a se Svěrákem! Dneska mi položil nečekanou otázku (Miky, ne Svěrák): "A mami, kdo byl dřív? Svěrák nebo Uhlíř?" Jen jsem se zasmála a vlastně netušila, na co se vlastně ptá. "No jako, kdo je starší?" "Jo, aha, nevím, asi Uhlíř". "Ale mami, on je menší, nemúže být starší". A má recht, jasně že je Svěrák starší, byť stále štramák. A vy jestli chcete, dojměte se společně se mnou u již zmiňované ukázky z Kolji. (Miky je vlastně taky Kolja, Mikuláš=Nikolaj=Kolja):-)

Friday, January 18, 2013

Třikrát s...Baobabem

O nakladatelství Baobab už jste určitě někdy slyšeli, ba troufnu si tvrdit, že vlastníte alespoň jednu knížku z jejich produkce. My teď nově vlastníme tři, první dvě přinesl Mikymu Ježíšek, tu poslední jsem s nadšením zakoupila a uschovala do zásoby. 1) 12 hodin s Oskarem od Evy Macekové O předškolákovi Oskarovi a dnu, v kterém si jde s maminkou vybrat aktovku do školy. Knížka neobsahuje žádný text, pouze ilustrace, které zobrazují události všedního dne- snídani, koupelnu, nákupy, cestu autobusem, ale taky sny, kdy si malý Oskar např. představuje, čím by se jednou chtěl stát. Knížka může sloužit i jako pracovní sešit (např. párování ponožek, hodiny) nebo jako omalovánka. Mikyho zatím nejvíc zaujaly tyto dvě stránky:
- příjezd k obchoďáku, autíčka a autobus a sanitku jsme si překreslili na papír, vystřihli a Miky mohl jezdit po vyznačených cestách
-vnitřek obchodního domu, kdy vymýšlíme, kam půjdeme, co si tam dáme nebo koupíme, nejvíc ho baví jezdit po eskalátorech (však už taky týden trávíme kreslením stanic pražského metra, se speciálním akcentem právě na eskalátory a výtahy. 2) Medvěd, který nebyl od Franka Tashlina (přeložili a připravili Tereza Horváthová a Jiří Dvořák). Takový drill o tom, jak se nenechat semlít a zůstat sám sebou. Líbilo se nám všem. Na přebalu doporučují i animovanou verzi, což byla taky příjemná změna od Pošťáka Pata (i když nic proti němu). Ilustrace v knize jsou černobílé, takže to vytváří takový novinový dojem. 3) Cirkus ulice od Dagmar Urbánkové. Opět knížka bez textu, až na úvodní "báseň v próze". Celá knížka je podélně rozstřihnutá na 5 dílů, pomocí kterých lze vytvářet různé legrační týpky a týpkyně. Třeba takhle:
Slibují až 402750 kombinací. Zatím uschováno, abychom se nepřesytili a pak uvidíme. A co vy? Máte taky nějaké zajímavé knižní tipy? Krásným knihám zdar!

Tuesday, January 15, 2013

Tuesday, January 8, 2013

2012/2013

Jak jsme trávili konec roku 2012? Tradičně na Vysočině. U Mikyho to na celé čáře vyhrál Pošťák Pat,
Dóma to prohoupal na koníkovi.
Měli jsme krásnou lucerničku, kterou nám donesl andělíček číslo 24. U ní jsme si prozpěvovali koledy.
Chodili jsme jen na procházky po vsi, bo vítr foukal po strniskách. Letos dokonce na návsi instalovali slaměný betlém. Jen jsem asi doufala ve větší odpočinek, večery u knihy...leč Dominikovi lezou zuby, takže se nic takového nekonalo, kromě dvou pěkných večerů u Česka a AZ kvízu (u té stolní hry, ne u TV). U filmů už jsem usínala. Jeden z nejkrásnějších momentů, momentů klidu, pro mě nastal, když jsme dorazili na Silvestra, Ondra šel ještě s klukama dohnat partu na tradiční procházce a mě Radka udělala punč, nabídla cukroví (výborné marokánky) a s ostatníma holkama jsme si aspoň chvíli v klidu povídaly. Za okny už se šeřilo. Zdálo se mi, že jsme všichni byli takoví nějací unavení na toho Silvestra, z čehož mě velká melancholie přepadla. Ale snad mám ještě nějakou víru v lepší zítřky. Uvidíme, co přinese ten nový 2013.