Friday, November 30, 2012

Za hranice všedních dnů:-)

Ondrův kamarád pracuje v Centrální evropské bance v německém Frankfurtu, chtěli si spolu zajít na bundesligu, tak nás Ondra vzal s sebou. Bylo to moc fajn... Kluci zvládli dlouhou cestu autobusem do Norimberku a pak dvěma vlaky do Frankfurtu s přehledem (byli jsme vybaveni Sluníčkem, knížkami, křupkami, tyčkami apod. a šlo to). Miky byl už jen dost unavený na posledním přestupu, zakopl na nástupišti, hlasitě se rozplakal a nebyl k utišení, až když mu před námi sedící paní věnovala vánoční papírový domek naplněný perníčky (made in C&A), uklidnil se. Domeček byl pak jeho společníkem po celý pobyt. Kamarád Martin na nás čekal na nádraží, cestou k němu domů jsme se stavili koupit pár věcí k jídlu (já i 20 let po revoluci jsem jak v Jiříkově vidění, když vidím ty výrobky, jiné než u nás:-)). Bylo to tak příjemné vidět večer z okna jinou scenérii. Takže day one: Martin bydlí vedle Holiday Inn(to je ta budova vpravo).
Přes MHD jsme znalci.
Značení je trošku jiné než u nás, to se nám líbí.
Zkontrolovali jsme jim tam metro.
Následovala procházka centrem, s kávou v ruce.
Zašli jsme na oběd do jednoho obchoďáku, v horním patře je samoobslužná restaurace s výhledem na město.
Dobře se tam pozorovali lidi.
Bohužel mě tam silně rozbolela hlava (migréna), musela jsem si vzít prášek, nevěděla jsem, jak zabere, takže nakonec jel Miky taky na fotbal (což se hochům asi moc nezamlouvalo, ale stanou se přece horší věci), já jsem se vrátila s Dominikem domů (rozuměj k Martinovi do bytu, ne do Prahy), trochu se vzpamatovat.
Prášek naštěstí zabral, vše bylo zachráněno, rozhodla jsem se ještě pro procházku městem. Proběhl i rychloshopping v H&M, v knihkupectví a stavila jsem se v apple stóru mrknout se na něco, co si asi brzo nadělím... Strašně moc lidí všude, dejme si všichni pozor, aby nás při tom věčném nakupování taky třeba nevcucla černá díra...
Trošku se mi ten večer vnutili do hlavy Manic Street Preachers se svým "......under neon loneliness, motorcycle emptiness..."

Motorcycle Emptiness - Manic Street Preachers (traducida) from themanicstreet on Vimeo.

TO BE CONTINUED...

Wednesday, November 28, 2012

Pomožte přeložit Khanovu akademii

Asi už jste o Khanově akademii něco slyšeli - Američan Salman Khan dostal kdysi za úkol doučovat na dálku svoji sestřenici a zjistil, že nejlepším způsobem budou videa nahraná na YouTube. Videolekcí je teď k dispozici už více než 3000, jednak na YouTube, ale i na oficiálních stránkách Khan Academy. Videa jsou určitě užitečná pro domácí studium, doučování, pro to, aby si studenti znovu projeli látku, které třeba dostatečně neporozuměli nebo aby si ji pokusili osvojit sami a ve škole by si ji pak pouze procvičili. Taková je aspoň vize do budoucnosti. Videa nejsou zcela určitě jen pro děti, na své si přijdou i dospělí.
Projekt se v současnosti překládá do češtiny. Umíte-li anglicky, můžete se připojit zde. Protože moje znalosti z matematiky, fyziky a podobných věd jsou opravdu kusé, "vrhla" jsem se zatím na překládání videí k dějinám umění.Vrhla je v uvozovkách, protože mi na překládání zbývá opravdu málo času, takže zatím jsem přeložila tři (žádné nemá víc jak deset minut), chtěla bych překládat aspoň jedno za týden. Hrozně mě to ale baví, díky tomu, že komentáře překládám, mám možnost si všechno líp uvědomit a vštípit. Je to jednoduché, anglické titulky jsou připravené, vy je pouze překládáte do češtiny.Vše je na bázi dobrovolnictví, takže za to člověk nic nedostane, jen nějaké ty nově nabyté znalosti a pocit účasti na něčem záslužném, na něčem, co by mohlo do budoucna změnit celkové pojetí vzdělávání, ....a to je k nezaplacení:-)

Friday, November 23, 2012

U Čápa

Konečně vypadnout ven. Každoroční podzimní sraz s kamarády, tentokrát v penzionu U Čápa v Příchovicích.
Penzion je opravdu moc příjemný, interiér byl navržen Šimonem Cabanem a majitelé rekreačního areálu (hned vedle penzionu je sjezdovka) se dost zasloužili o zvelebení celé obce - podíleli se např. na rekonstrukci kapličky nebo na obnově aleje. Mám ráda ty páteční příjezdy....z člověka tak nějak spadne ten celotýdenní stres a spěch a může si aspoň na chvíli užívat to "sladké nicnedělání" (i když ono s dětma...rozumíme si...) Miky se zadaptoval velice rychle, hned si v pokoji vystavil Paříž, tentokráte v cestovní verzi.
Já jsem se musela kouknout na Vyprávěj (v současné době pro mě snad není většího relaxu) a pak jsem si šla posedět za kamarády do hospody. U Čápa mají ale i úžasnou společenskou místnost. Takhle do ní ráno svítilo slunce
a takhle tam blbly děti.
V sobotu foukal strašlivý vichr z hor, takže jsme sice pouštěli draky,
ale procházku jsme vzdali velice brzy a skončili jsme v místní hospodě. Zkusili jsme to pak ještě jednou, prošli jsme alejí k lesu, ale vážně to nešlo, takže jsme se vrátili do penzionu a po obědě na verandě už jsme nevytáhli paty. Naštěstí tam mají dobře vybavenou hernu pro děti(i s kinem, ale to jsme nevyužili), ale i bez ní by si vystačily se hrou na schovábanou.
Co mě ještě zaujalo: koupelna s vyhřívanou podlahou z oblázků a zasklenými stromy
a knihovna s dřevěnými knihami (ale ve společenské místnosti je i několik polic s těmi opravdovými a nejedná se o špatný výběr)
Večer jsme si s holkama dopřály saunu, možná to někomu přijde divné,ale byla jsem v sauně úplně poprvé. Kéž bych tak mohla chodit častěji! Mělo by se aspoň jednou za měsíc, je to totiž jako by tělo prodělalo horečku, a to je prý zdraví prospěšné. V neděli už bylo líp, zašli jsme si na Hvězdu do hospody na čaj, pak oběd v teple penzionu (za okny bylo tak krásně podzimně zachmuřeně) a zpět do Prahy...Je to hrozný frmol poslední dobou...

Wednesday, November 21, 2012

Friday, November 16, 2012

Paříž nebo Sydney, vždyť to máte jedno

Jeden z víkendů Mikuláš prostonal. Vyslovil přání, že by rád vystřihoval město. Po celém týdnu už jsem byla líná cokoliv vytvářet, ale naštěstí jsem si vzpomněla, že jsem kdysi viděla papírovou Paříž k
vystřihnutí na stránkách made by joel. Vystřihli jsme, Mikuláš byl nadšený a opravdu si s tím vyhrál.
Nejvíc ho bavilo odvádět lidi do práce a pak zase z práce domů. Měli jsme i vrtulník, který na město dohlížel. Pak jsme se podívali na Paříž na You Tube, málem jsme i pro tu atmosféru pekli croissanty:-) Nejkrásnější je ale Paříž v noci, to musíte uznat.
Je tam i Eiffelovka, nebojte, jen jsem ji asi nějak nevyfotila. A Evi, je to zadarmo:-) A když vás to v Paříži přestane bavit, můžete si autem zajet do Sydney - na operu nebo do lunaparku.
Apropos opera, Miky teď zbožňuje opery od Svěráka - Budulínka a Červenou Karkulku - denně to sjedeme několikrát. Takže takto jsme si vyhrály.. Navíc jsme hnedle měli i dárek k narozeninám pro kamarádku Karolínku.

Wednesday, November 14, 2012

Vinoř podruhé

V září se nám výlet do Vinoře moc líbil, a tak jsem se rozhodla zorganizovat ho ještě jednou, tentokrát pro holky z práce. Bylo to ten víkend, co poprvé nasněžilo. Během sobotní vánice jsme netušily, co na nás v neděli bude čekat a jestli vůbec vyrazíme. Ráno bylo jasno, jen na ulici se válely popadané větve....a tak jsme jeli... Oranžové listoví pocukrované sněhem vypadalo opravdu nádherně, i když frišno bylo, to nemůžu říct. Dominikovi se nelíbilo v kočárku a plakal i v nosítku, protože už asi zažil i větší vedra. Přes cestu byly na pár místech popadané stromy, tak jsme musely přenášet kočárky i děti. Ale bylo krásně. V bažantnici se procházel červený mužíček
a v kaštanové aleji jsme se propadali do bahna
S tolika dětma člověk pořád musí vyndávat z baťůžku svačinky a pití, zastrkávat podolky, utěšovat, povzbuzovat, fotit, takže taková tříkilometrová trasa se pak jde tři hoďky i víc.
Ale do hospody jsme nakonec dorazili. Miky měl hlavní slovo a vyřvával jak Pepin z Postřižin, to on tak dělává. Měla jsem výbornou dýňovou polívku, dýně jsem si tenhle podzim dost užila a za rok v tom hodlám pokračovat.
V Parze v metru už je pak nešlo zvládat vůbec, ale to nás určitě neodradí od nějakého dalšího výletu.

Thursday, November 8, 2012

Možná to ještě stihnete

Když jsem onehdá jela za Lenkou do Kralup, všimla jsem si na Masarykově nádraží tohoto nenápadného plakátku
a bylo mi jasné, že tam musíme jít. Jedná se o představení na námět slavných Pohádek o mašinkách, takže je tam Zababa i pan Blahoš, ale sám příběh je originální. Jedna herečka to odehraje všechno - vodí loutky, skáče mezi projíždějícíma mašinkama, mává na měsíc a odpaluje raketu. Opravdu povedené. Na stránkách Prodivadla jsou uvedeny termíny na listopad a prosinec (kdy je speciální vánoční přestavení se zvláštními efekty), hraje se nejenom na Masaryčce, ale taky v prostorách Fantovy kavárny na Hlaváku. Babičku, která byla s námi, tu mám poněkud rozmazanou, ale chlapečkům to tu tak sluší, že tu tu fotku prostě chci mít.
Když na konci vyvětrali....

I like

A přeju to té Americe, přeju.

Wednesday, November 7, 2012

Do Petrkova

Neděle nám ukázala úplně jinou, ač stejně poetickou, tvář podzimu. Vydali jsme se do Petrkova (Marcela šla poprvé, nechápu, že jsem ji tam nikdy předtím nevzala) ulovit si ještě dvě kešky.
Na silnici plavaly ryby.
Úpný album cover shot, no né?
A tady někde byla mrška jedna, keška.
Petrkovský zámeček, kde žil básník Bohuslav Reynek. Jako dítě, ale i později, jsme společně s tátou často navštěvovali Reynkovy syny, dům má opravdu nepopsatelnou atmosféru.
Petrkov byl ten den nádherný, proto to množství fotek. To on je ale vždycky, jezdila jsem přes něj autobusem každý všední den po čtyři roky na havlíčkobrodské gymnázium a pokaždé jsem musela zvednout oči od knížky, abych se podívala, jak je zase jiný.
A tady mi bylo dovoleno najít si svou úplně první kešku - myslím, že až aspoň Miky ještě trošáčku povyroste, půjdeme do toho.

Saturday, November 3, 2012

Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě

se mimochodem konal už před dvěma týdny... Já chodím na veletrh už od gymnazijních let, v posledních letech nás v době jeho konání svou přítomností obšťastňuje Marcela, kteréžto tímto děkuji za pár fotek pro tento post. Myslím, že takhle jezdí zhruba od té doby, co máme Mikulajdu.
Knížek jsem letos moc nekoupila, co chci, půjčím si v knihovně, kupuju už jen pro kluky. Koupila jsem tedy takovou pěknou encyklopedii o lese, líbila se mi, protože je v ní hodně okýnek na otevírání. Pak ještě Mikymu sešit se samolepkami - Vánoční příběh, aby nám letos čekání na Ježíška rychleji uteklo. Letos ovšem novinka - Marcela mě zasvětila do tajemství geocachingu - první kešku jsem spatřila na přímo na brodském náměstí. I Dóma z ní měl radost (byli jsme v Brodě sami, Miky si vybral dětský den ve srubu).
Díky druhé kešce jsem se dozvěděla o existenci Mahlerovy vily.
Na obědě.
Byl opravdu nádherný podzimní den.
V parku bylo krásně.
1.zastavení naučné stezky Bohuslava Reynka před děkanským kostelem v Havlíčkově Brodě.
Večer tradičně při hře, tentokrát se hrálo Tabu, pěkná hra, cvičí mozek, což už hodně potřebuju.
To be continued...