Monday, October 31, 2011

Halloween

Hodně jsme toho na tenhle svátek letos vytvořili.
V neděli jsem totiž vzala Mikuláše tvořit do Kafé a Kakao.
Domů jsme si tak odnesli papírového ježka s bodlinkami z listí, papírového ptáčka (ten měl z listí křídla a ocásek),halloweenský svícínek s netopýrama a já jsem dostala náhrdelník z korálků a kaštanů (ale nosíme ho tu s Mikulášem po bytě na střídačku)



Mikuláš byl v péči instruktorky, já jsem si popíjela tu kávu tu čaj a snažila jsem se něco přečíst, občas jsem pomohla něco vystřihnout nebo přilepit.
V Kafé a Kakau teď podobné akce chystají pravidelně - výtvarné dílny, muzicírování a taky divadýlko s prvky angličtiny (ha!), tak se z nás asi stanou i štamgasti.

Došlo samožrejmě i na dlabání dýně.







Tuhle fotku jsem dala na Facebook pod názvem A Portrait of the Pumpkin Cutter as a Young Man.



Miky všem vyprávěl, že my máme doma taky pana Dýni - a měl pravdu, vyřezali jsme si ho už večer předtím. Miky se o něho vzorně stará, přenášíme ho dovnitř a zase zpátky na balkón, Miky se zajímá v kolik chodí spát a kdy bude vstávat.
A takhle krásně nám teď všudemožně svítí.



P.S. Z jeho útrob jsem vytvořila zásoby dýňového chleba.

Happy Halloween y´all:-)

Sunday, October 30, 2011

Pizza party

Tak trochu na oslavu 28.října, dalo by se říct. S kamarádkou a dětmi jsme si k obědu upekli pizzu. Something out of the ordinary.

Takovouhle podzimní ulicí jsme dorazili na návštěvu.



Kluci připravili těsto.







Fáze zdobení.



Fáze jezení.



Já s Mikelou jsme si daly i sklenku vína, aby tak sváteční atmosféře bylo učiněno zadost.
Miky objevil u Matěje nový typ vláčků- že by další inspirace pro Ježíška?

Saturday, October 29, 2011

Úlovky z letošního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě

Minulý víkend se v Havlíčkově Brodě konal tradiční knižní veletrh, kde jsme samozřejmě nemohli chybět. Tentokrát nás byl opravdu "full house" - já jsem si pozvala Marcelu, Vítek přijel s Aničkou, táta dorazil s dvěma kamarády už z gymnaziálních let - Petrem a Antonínem. Petr je pro nás odjakživa Petr ze Švýcarska, dlouhé roky tam byl v emigraci a posílal nám odtud balíčky s kávou, čokoládou, sem tam nějakou tu hudbu nebo knihu (ale takový balíček dorazil většinou už vybraný), já dodnes vzpomínám na švýcarské katalogy hraček a taky nábytku, kde jsem mohla spatřit, jak to na Západě vypadá.
V pátek jsem dorazila z Prahy a bylo mi celkem blbě (a to mám před sebou ještě tři měsíce, nevím, co budu dělat v lednu!). I v sobotu mi nebylo nic moc, ale nakonec výprava na veletrh proběhla celkem dobře.

A toto jsou ony úlovky:

Petra Soukupová: Marta v roce vetřelce, nakladatelství Host



Dost se mi líbily její knihy K moři a Zmizet, tak uvidíme, co tahle. Přiznávám, že název mě hodně přitlačil ke koupi.

W. a D. Eisenreichovi: Rodinný průvodce přírodou, Rebo productions

- atlas květin, stromů, hmyzu, ptáků, zvířat i hub s návodnými fotografiemi, bude se hodit na výlety, už se těším, co se všechno naučíme. A snad nám knížka pomůže zlepšit se v té kategorii napravo.





Petr Šmalec: Šmalcova abeceda, nakladatelství Baobab



Každému písmenu je v knize věnována jedna dvoustrana - s básničkou, nějakým úkolem a ilustrací, která zobrazuje co nejvíce věcí na dané písmeno. Můžete si sami vyzkoušet, tohle je písmeno B. Ke knize vlastním už nějaký ten pátek i pexeso, obé dostane Miky k nějakým narozeninám nebo Vánocům.




Roman Kozák: Pohádky ze šumavských lokálek, nakladatelství DR. REBSTÖCK



Miky zůstal doma s babičkou a vyslovil jasné přání: knížku o vláčccích. Naštěstí měli, čteme teď každý večer. A měli i pohlednice s vláčkama (Miky je sbírá), staré výtisky Sluníčka (vystřihli jsme co se dalo), byly ale i jiné časopisy. A i Aktivity byly. Inu, tradice.

Thursday, October 27, 2011

Tuesday, October 18, 2011

Co dělal Miky, když jsem byla malá

"Miky, tak tuhle písničku mě naučila babička, když jsem byla asi tak malá, jako ty".
"Tak to jsem byl ještě jenom s tatínkem."

Já nevím, co dělali, já byla malá!

Saturday, October 15, 2011

Pictures of You



Choking on nostalgia...


Pictures Of You
The Cure

I've been looking so long at these pictures of you
that I almost believe that they're real
I've been living so long with my pictures of you
that I almost believe that the pictures
are all I can feel.

Remembering you
standing quiet in the rain
as I ran to your heart to be near
and we kissed as the sky fell in holding you close
how I always held close in your fear

Remembering you running soft through the night
you were bigger, and brighter, and whiter than snow.
Screamed at the make-believe, screamed at the sky
and you finally found
all your courage to let it all go.

Remembering you fallen into my arms
crying for the death of you heart
You were stone white, so delicate, so lost in the cold
You were always so lost in the dark

Remembering you,
How you used to be
slow drowned, you were angels
so much more than everything

Hold for the last time
then slip away quietly
Open my eyes but I've never seen anything.

If only I'd thought of the right words
I could have hold onto your heart

If only I'd thought of the right words
I wouldn't be breaking apart
all my pictures of you.

Looking so long at these pictures of you
but I never hold onto your heart
Looking so long for the words to be true
but always just breaking apart
My pictures of you.

There was nothing in the world
that I ever wanted more
than to feel you deep in my heart.

There was nothing in the world
that I ever wanted more
than to never feel the breaking apart of
all my pictures of you.

Thursday, October 13, 2011

Alois Nebel

V sobotu jsme byli v Lucerně na Nebelovi (poslední dobou jsem se na filmu většinou ocitla v nějakém multiplexu, takže jsem teď náležitě ocenila elegantní, evropský kinosál).
Film je to úžasný, když jsem teď vybírala video a znovu viděla některé scény, hned bych šla ještě jednou. A zcela určitě se chystám na knihu (komiksy četu velice ráda).
Pro nás, milovníky vlaků, má film samozřejmě ještě další dimenzi - zahřálo u srdce, když Nebel hovořil o Bardotce a Brejlovci a na trati si to šinul Hurvínek. Přejezd se objevil bimbátkový i křížkový. Chvílemi jsme si šeptem sdělovali: "To nám Miky neodpustí, že jsme ho nevzali s sebou".
Tak mu teď aspoň vypravím scénu, ve které spadne na koleje strom a Nebel se musí v bouřce pěšky vydat pro pomoc.
Hlavní hrdina se ve filmu svěří, že mu čtení jízdních řádů slouží jako určitá meditace. Tak to má asi i Miky s tím neustálým opakováním zastávek...



Dneska jsem suplovala hodinu ve VZP na Vinohradské, v sedmém patře. Byl tam úžasný výhled na Hlavní nádraží, přesně takový jako v traileru. Jako bych na věži s hodinami viděla někoho slavit Silvestra...
Jedna ze studentek říkala, že když je před deštěm, vypadá to pak, že na Hlavním nádraží končí všechny cesty a dál už je jen hradba mraků.

Wednesday, October 12, 2011

Mama Tea

Koupila jsem si tenhle pytel čaje, namixovaný podle doporučení Ingeborg Stadelmannové, co napsala Zdravé těhotenství a přirozený porod.



Pila jsem ho i v prvním těhotenství, poprvé jsem si ho dokonce namíchala sama. Taky jsem chodila cvičit na míče, mazala jsem si břicho proti strijím, sama jsem cvičila každé ráno, chodila si na masáže. Teď nějak nestíhám. Ani popíjet čaj. No snad nám naše děti prominou...

Sunday, October 9, 2011

Jihlava

Než se v lednu narodí Dominik a s různými cestami bude na chvíli zase utrum, musela jsem se ještě vidět se svojí třetí spřízněnou duší - Sylvou. Sešly jsme se tak nějak napůl cesty a nádhernou sobotu jsme prochodily po Jihlavě (hradby, parky) a proseděly po kavárnách a zahradních restauracích.



Sylva čeká druhého potomka skoro ve stjném termínu jako já. Známe se zhruba 30 let,hodně jsme toho spolu zažily, kdo by to byl řekl, že budeme jednou mít stejně staré děti! Sylvy Karolínka je ani ne o půl roku mladší než Mikuláš. To budou jednou výlety!
Ještě cestou na vlak mi Sylva dala tip na knihy Jiřího Muchy - Podivné lásky a Studené slunce.Podivné lásky už mám na nočním stolku a chystám se na ně. Ve Studeném slunci prý píše, že když cestuje a octne se najednou, velice rychle mimo domov, fascinuje ho, když si uvědomí, že doma běží všechno jako vždy i bez něho. Že tam pořád jsou ty ulice a chodí po nich lidi atd. Sylva si to vybavila, když jsem jí říkala o výletě do Drážďan- jak mě zase fascinuje, že stačí pár hodin vlakem a člověk se ocitne v úplně jiném světě.
Miluju tyhle chvíle!

Friday, October 7, 2011

Jedné slunné podzimní neděle

jsme se vydali do Poděbrad.


Přivítání na nádraží.





Prameny.







Mimo jiné se tenhle den vyznačoval mou neskutečnou žravostí. Minutu po obědě - a měla jsem hlad. A toho sladkého, co jsem do sebe nacpala....No nechci se vidět v lednu.





Pozmrzlinová pauza.



Miky už konečně ví, po kom je pojmenovaná stanice metra Jiřího z Poděbrad. On se teď tak pořád ptá: a proč se to tam tak jmenuje, proč Pankrác? proč Vodičkova? atd. Budu muset na tohle téma splašit nějakou knihu. Tady si s fantazií nevystačím.



Na zámku sídlí Ústav jazykové a odborné přípravy UK,



ale mají tam i filmovou kavárnu, kde jsem svou eskapádu završila horkou čokoládou se šlehačkou (naštěstí mi s ní Miky docela pomohl).



Pak už jen krásným svatováclavským večerem směrem na vlak.







Cestou domů ve vlaku partička mladých komunistů - hodně divná záležitost.

Znaveni jsme přistáli v Praze.

Thursday, October 6, 2011

Naše města

Tímhle jsme se zabývali docela intenzivně minulý týden, každý den po školce jsme lepili na papír města a místa, která známe nebo aspoň jejich významné části.
Zde je vidět: Lípa, naše pražská čvrť a Petrkov.



Praha-detail:



Petrkov-detail:



Postupně vznikl i Dolík a Havlíčkův Brod, například:



Ještě něco vyrobíme?