Na křižovatce na nás juknul mladý Erich Kästner, seděl na zídce svého muzea.
Na Brühlově terase jsme chvíli poseděly v tomhle zvláštním autobusu bez řidiče od Lukáše Rittsteina
Podíváte se tímhle rámem
a můžete srovnat, jak se Drážďany změnily od doby vzniku tohoto obrazu.
Došly jsme k nové synagoze.
Frauenkirche se nám stalo (mezi jinými) útočištěm před deštěm. Pršelo už pak až do odjezdu vlaku, ale to nevadilo, byla to jen chvilka, vlastně jen stačilo znovu prolítnout Pragerstrasse a skoro jsme seděly ve vlaku.
Life´s a beach.
Násleující asi dva dny jsem si pořád pouštěla tuhle písničku, překvapivě od Dresden Dolls.
No comments:
Post a Comment