Po vláčcích jsem poslala chlapce domů spát a vydala jsem se na výstavu Monet Warhol, která je k vidění ve Veletržním paláci.
Byla jsem opravdu hodně unavená a po prohlédnutí pár obrazů a přečtení popisků jsem usoudila, že takhle to dál nepůjde. Měla jsem štěstí, že výstavou právě procházela komentovaná prohlídka, tak jsem se přidala a udělala jsem dobře. Ten kluk, co nás provázel byl fakt výbornej, moc zajímavě hovořil o dílech i umělcích. Sice jsem se párkrát musela opřít o zeď, abych únavou neomdlela, ale vydržela jsem. Tomu se říká trpět za umění.
Obrazy vnímám podobně jako Murakami popisuje hudbu (viz příspěvek Berlin for a night). Vnímám je tady a teď, nechám je na sebe působit a stane se, že bych si chtěla to, co při prohlížení prožívám, udržet na věky. Proto jsem na výstavách často k vidění s bločkem, kam si zapisuju názvy obrazů, abych na ně nikdy nezapomněla:-)
Teď už si to teda spíš ťukám do mobilu, takže po téhle výstavě tam mám (posilněna výkladem) zhruba tóto:
- Alex Katz: Katz obdivoval egyptské umění, tváře na jeho obrazech vypadají jako sfingy, jsou věčné.
-kinetické umění
-Sol LeWitt - hýbající se obrazy
- Longo - portréty dětí uhlem
- Arnulf Reiner - útok barvou
- G.Richter: Letní den
- Warhol: Elektrické křeslo
- Yves Klein- živé štětce
- Francis Bacon - zajímavý, divoký život
- Lucio Fontana: Očekávání
- Magritte: Zakletá krajina
- Bonnard: Šedý akt z profilu
A cože je ten úplně první obrázek? Běžte se podívat na výstavu (jestli můžete) a dozvíte se to. Jestli nemůžete, tak to radši ani nechtějte vědět.
No comments:
Post a Comment