Monday, October 4, 2010

Sylva a Marek a Karolínka

Jejich podzimní návštěva se stává tradicí. Dorazili v pátek večer, Sylvinka s pekáčem buchet na celý víkend. Pak jsme uložili děti a u flašky vína promysleli program.
Zjistili jsme, že všechny zajímavé výstavy už se konaly nebo se teprve konat budou, a tak jsme jako sobotní program zvolili stálou expozici ve Veletržním paláci. Nikdo jsme tam vlastně nikdy nebyli (já akorát na fotografu Koudelkovi a zpěváku Caveovi, ale stálou expozici jsem taky nikdy neviděla), tak se to nakonec docela hodilo.
Prostor je to úžasný,







jen působí poněkud chladně a myslím, že k tomu velkou měrou přispěly i káravé a kamenné pohledy "hlídačů".
Děti si z nich ale nic nedělaly.


ART CAN´T HURT YOU!

(mimochodem dětský koutek tam mají povedený).
Stihli jsme dvě patra, českou modernu I a II a francouzské umění. Světové umění necháváme na jindy.
Tady je mlá ochutnávka toho, co jsme viděli:


Emil Filla: Čtenář Dostojevského, Max Švabinský: Splynutí duší, Jan Zrzavý: Veselé poutnice, František Kupka: Cesta ticha

Ale mnohé další krásné věci jsme viděli, opravdu to stálo za to.
Sylva s Markem se dokonce posadili na kubistickou pohovku (zmátly je ty šlápoty pod ní, ale paní hlídačka hned zavětřila a vyhnala je se slovy: "No to nemůžete, to je přeci secesní potah!" (po konzultaci s popisnou cedulkou).
Posílili jsme se ještě kávou v temné kavárně ve stínu Knížákova trpaslíka a vyrazili jsme do Stromovky na procházku a posléze i na dětské hřiště.

Pak ještě na Letnou do nějaké trošku nepovedené restaurace Vosí hnízdo, ale procházka se nám líbila, ta čtvrť tam má atmosféru, pěkné domy, jeden nárožní dole s kavárnou mě obzvlášť zaujal. Sylvě to připomnělo Brno, mně New York, ale to máte prašť jak uhoď.
Cestou na tramvaj se Mikulášek s Karolínkou vedli za ruce, bylo to moc milý.
Nedělního výletu do Svatého Jana pod Skalou jsem se nemohla bohužel zúčastnit, ale měli se prý krásně, tak jsem za ně byla ráda. Se Sylvinkou jsme měly příležitost si pěkně popovídat dvakrát v nonstop baru Manhattan a pak ještě nad čajem a u svíčky u nás doma.
Tyhle návštěvy mě moc naplňují, jen po nich zůstává smutek v duši, že člověk s těmi, které má tak rád, nemůže být častěji.
Marek mi tady ale nechal spoustu nové muziky, tak aspoň takhle tu jsou se mnou.

3 comments:

Wlcice said...

Do Veletržního paláce chodím ráda- i s dětmi. Mívají pro ně bezva doprovodné programy a výtv. dílny. Ti dozorci tam, to je fakt síla!! Oni(ony) cvičí zle i dospěláky. ;-) Minule jsme tam měly s kamarádkou taky výstup- shodly jsme se na to, že kazí celý umělecký dojem tohoto zařízení. ;-)
Letná je pro děti Ok. Vylítají se, já se pokochám výhledem na PHU... :-) ideální místo.

Evina K. said...

Když já mám někdy pocit, že když jsme s těmi, co máme rádi častěji, už nás to tak nenaplňuje. :-)) Ale to je čistě subjektivní. :-))

Marta said...

A tak to máš možná recht