Sunday, February 28, 2010

Po sedmé hodině večerní město ještě pořád žije. Svítí lampy, neony, jezdí tramvaje. Ve městě jsou second-handy s cool tričky bratru za stovku. Obchody, kde se dají koupit filmy. Jsou tam otevřené bary, kde se pije víno a dívá se na TV stanici s hudbou 80.let. Jsou tam divadla a v nich se hrajou hry. Je tam Divadlo v Dlouhé a v něm se hraje U Hilterů v kuchyni



A tam jsme, já a Ondra, šli. Představení se mi tu více, tu méně líbilo. Myšlenka i zpracování skvělé, jen toho humoru tam někdy bylo na můj vkus až moc. Některé vtípky ve mně, na rozdíl od části publika, salvy smíchu prostě nevyvolaly. Bylo tam ale i dost scén, které mě vedly k zamyšlení a k představování si, jaké to ty osobnosti dějin, které braly ohledy akorát tak na sebe, vlastně mohly být.
Mikuláše bohužel zase sužují teploty, takže ke konci představení už mi bylo úzko, chtěla jsem být u něho, ujistit se, že je v pořádku.
Lístky na představení nám zakoupil táta, jeho recenzi si lze přečíst zde.
P.S. A to kafe v KFC mělo taky svoje kouzlo. Když jsme vystupovali na Ryšánce z autobusu, řekla jsem Ondrovi: "Mám pocit, jakobysme teď měli jít druhým směrem, Za Pruhy 10."

Thursday, February 25, 2010

Kavárna, kde jsem si dneska dala kafe za tisícovku. Možná to bylo tím, že naproti u stolku seděl básník Pavel Zajíček, že jsem se nesoustředila, když mi slečna servírka vracela peníze.
A taky tím, že jsem vůbec u sebe měla tolik peněz, vybrala jsem si je, protože jsem netušila, kolik by tak asi mohla stát zubní plomba. Aspoň že zubař se mi pak věnoval s takovou profesionální péčí, jako ještě nikdo předtím.
Když jsme pak přišli domů, Mikymu snad během ani ne hodiny vyskočila teplota na 39 a něco - snad to bude zítra dobrý.
Náš krásný chlapeček.

Tuesday, February 23, 2010

Dva dárky od mámy, které v poslední době výrazně zlepšily kvalitu našeho života:


neboli stop plesnivému pečivu,


neboli konzumace másla nabyla nových a netušených kvalit.

A aby to dnes nebylo moc praktické, tuhle krásu jsem vyčmuchala na jednom blogu:

Známá hra: zavři oči nahmátni knihu
Otevři ji otevři oči
A je tam odpověď
To není náhoda A neznamená to nic
Všechno je odpověď
Na niž je těžké najít otázku

Ivan Wernisch, 1975

Monday, February 22, 2010

Spousta lidí se domnívá, že děti jsou otevřené, že pravda o nejniternější podstatě jejich bytosti z nich jen crčí. To není pravda. Nikdo není utajenější než děti a nikdo to nemá zapotřebí víc než ony. Je to odpověď světu, který za nimi pořád chodí s otvírákem, aby se podíval, co v nich je, a jestli by se to nemělo vyměnit za nějakou obyčejnější konzervu.
(Peter Hoeg: Cit slečny Smilly pro sníh)

Sunday, February 21, 2010

Mikuláš miluje vláčky, ale zdálo se mi, že už dlouho žádným opravdovým nejel. I já sama jsem se po těch všech nemocech (ke kterým počítám ČEZ) potřebovala zase vydat na cestu. I požádala jsem Ondřeje, aby nám vymyslel nějaký pěkný výlet, dlouhý tak akorát na zimní odpoledne. Ondra vymyslel Český Brod, uvažovali jsme kdysi, že bychom si tam jednou mohli koupit byt.
Ráno jsme po dlouhé době s Mikym zašli do kostela a po obědě (fast food DBK - sue me:-))jsme vyjeli z Masarykova nádraží směr Český Brod.
Miky kulil očka:



a pozorně sledoval ubíhající krajinu



No nevím nevím ten Brod, docela tísnivě to tam na mě působilo, taková zašlá sláva let devadesátých či co. Prázdné baráky, zrušené obchody a jediná restaurace, kam se dalo zajít, kdysi možná luxus pro movitější místní.
Zaprášená, špinavá, uschlá zimní zahrada. A samozřejmě - rááááááááádio. Ach jo, kdy už někdo zakáže tenhle nešvar českých restaurací?
Tak snad aspoň Mikymu se tam líbilo.
Wifi připojení jako v poho.



Tady jsem chtěla demonstrovat sešlost podniku těmi poloprázdnými a polepenými dochucovadly(?):



Miky se pak ještě prošel zimní zahradou.



Pak na náměstí byla legranda, protože táta skákal do závějí.



A tady je ještě pro pořádek českobrodský kostel sv. Godharda



a s ním sousedící věž:



Náhodou....pěkný výlet. Ale bydlet tam? Prosím, radši ne...








Musela jsem dneska vyfotit Mikyho z nadhledu, aby se mi do záběru vešel celý set vláčků, který teď vlastníme. Tunel, most, pár dalších kolejí a vagónků jsme pořídili dnes na našem "Montessori tripu" do IKEA. Škoda, že jsem s sebou neměla foťák, Mikyho upřený pohled na testovací zařízení trvanlivosti zásuvek a dvířek od kredence by se tu pěkně vyjímal. Nu co už.

Thursday, February 18, 2010

Až já budu jednou číst Vojnu a mír, tak Andrej bude Damon Albarn a Pierre Graham Coxon. HA! To mě napadlo dneska cestou z práce a pak jsem si koupila tyhle žluté tulipánky,abysme už aspoň doma měli jaro.

Wednesday, February 17, 2010

It was one of those rare smiles with a quality of eternal reassurance in it, that you may come across four or five times in life. It faced–or seemed to face–the whole external world for an instant, and then concentrated on you with an irresistible prejudice in your favor. It understood you just so far as you wanted to be understood, believed in you as you would like to believe in yourself and assured you that it had precisely the impression of you that, at your best, you hoped to convey. -F. Scott Fitzgerald

Monday, February 15, 2010

Gino, na!
Požádala jsem včera Ondru, ať mě vyfotí s Mikym, ať si mám co dát na blog. Nezadařilo se, úplně mě vyděsilo, v jakém stavu jsou moje vlasy - dneska musím volat S.O.S. do kadeřnictví Lenka. Takže na fotografii je Mikuláš, vrátil se na kuchyňskou linku, ale trošku to obměnil - teď ho nejvíc zajímá kávovar a varná konvice - otvíráme, zavíráme, otvíráme, zavíráme.


ČEZ se blíží ke konci. Nemůžu se dočkat. Pěkně to bolí. Utíkám se od té práce k blogům - je v nich život.

Sunday, February 14, 2010

Ať už je zase Miky zdravý a směje se jako při této photo session se slávistickým méďou.Zatím trávíme dny koukáním se na Maxipsa Fíka, spaním, nemůžeme ven. Ale už to snad bude lepší, dnešek tomu nasvědčoval, Miky už i něco snědl...



Monday, February 8, 2010

Ještě nevím, co ta Smilla, vždycky usnu. Dávám tomu tak dva dny. Dneska tu byli na návštěvě Červení, předat mně a Ondrovi dary k narozeninám. Ondra dostal permanentku do Podolí, já poukázku na kosmetické služby. Když k tomu vezmu poukázku na masáž (a ta bude možná i čokoládová), je tu šance že, jak říká Radka Bouchalová, budu ješte na starý kolena vypadat dobře. Toto video je záznamem typického podvečera u nás. Miky jezdí s vláčkem (nebo autobusem), v pozadí Svěrák valí "vodrhovačky.

video

Saturday, February 6, 2010

Good night ČEZ, good night moon, good night noises everywhere...
Už bych chtěla vědět, jak to dopadne se Smillou na Kronosu!

Wednesday, February 3, 2010

F F F!!! Každý den několikrát mě Miky takto upozorňuje, že by rád shlédnul pár dílů Maxipsa Fíka. Dneska u něho seděl sám, jelikož jsem musela rychle uvařit, abychom stihli oběd ještě před angličtinou.



Tuesday, February 2, 2010

Můj život, když Miky usne? Vyprávěj, ČEZ ČEZ ČEZ a naštěstí teď nově každou středu Vojna a mír. Dneska jsem si v knihovně půjčila Mistra a Markétku - nevím, nevím, jestli to dám. Tak před pěti lety možná, ale teď?